Povídali si takhle v centru nad různými tématy a jedna paní se zmínila, že hledá práci, ale celkem se bojí. Tak co bychom doporučovali. Já jsem hned šel s radou do mlýnku:
„Důležité je neodmítat sama sebe před tím, než vůbec pošleš svůj životopis. V drtivé většině tohle dělají ženy, že chápou požadavky v inzerátech doslova a pokud doslova nesplňují požadavky zalistované v daném inzerátu, tak se ani nepřihlásí.“
Převážně ženský kolektiv daného setkání se na mne udiveně zakoukal. Já jsem pokračoval dál:
„Co jsem tak četl, tak průměrný mužský kandidát má mnohem větší sebevědomí a tak se přihlásí i na pozice, na který nemá. Pak to nějak fejkuje. Prostě. Neboj se toho a pošli životopis i tam, kde nesplňuješ kvalifikace. A na pohovoru se chovej, jako když jim to tam jdeš zachránit.“
No, nevím, jak jsem uspěl…
A nedávno jsem něco podovnýho viděl na těch internetech: „Hele, hezká nabídka práce, která by se mi i líbila. Ale chtějí pokročilou angličtinu a tou já neumím…“
Ano, zdrojem toho povzdechu byl – kupodivu – muž.
Zase jsem kul železo: „Pošli tam inzerát. To dáš!“
„A co když moje angličtina nebude stačit?!“
Kámo, jsou možnosti:
Buď se jim tvoje angličtina nebude líbit a ty ztratíš hodinu svýho života. To se vám fakt nikomu nestalo, že jste pohořeli na pohovoru? Jestli se to stalo jenom Pavlovi, tak hint: Nikdo na tebe neukazuje prstem na ulici a nekřičí: „On nedal pohovor do Mimočeské Žumpárenské, chachachacháááá!“
Nebo využiješ Pavlovo fintu a pošleš životopis rovnou v angličtině. To by ses divil, kolik lidí, kteří vedou pohovor, raději přeskočí sekci „a nyní si prosvištíme vaši angličtinu,“ když vidí, že je tvůj životopis v angličtině. Obzvláště na pozicích, které chtějí „pokročilou“ angličtinu, což v překladu stejně znamená: „Nějak to tady pytlíkujeme.“ Asi se takový tazatel bojí, že ty pak na něj ukážeš prstem a zařveš: „Vedoucí pohovoru v Mimočeské Žumpárenské a neumí anglicky? Chachachachááá!“
A nebo. Tě přijmou. Protože přeskočili sekci „a nyní si prosvištíme vaši angličtinu“ na pohovoru a tys to fejkoval. Celou dobu. Teď to na tebe padne. Každou chvílí!!!
Pokud padne a ty ze sebe dostaneš jenom „Helou máj frend áj em grejt, háu báut jů?“ tak se vymluv, že seš novej / nemocnej / máš nemocný prarodiče (s nástupem do nové práce máš novou sadu 4 prarodičů k užitku).
On totiž pak funguje „sunk cost fallacy“ syndrom. Kdyby tě měli vyhodit za to, že nemáš dostatečné schopnosti, tak se většina lidí v té rozhodovací roli o přijímání nových zaměstnanců bojí, že to vlastně ukáže prstem na ně: „On toho (Pavla) přijmul na pozici, co vyžaduje jednou za 4 měsíce angličtinu. A (Pavel) vůbec neumí anglicky. Není ten šéf náhodou tak trochu neschopnej? Zvlášť v tak prestižní společnosti, jakou jistě je Mimočeská Žumpárenská?“
Nikdy se nevyřazuj z pohovoru tím, že tam svůj životopis nepošleš. Nech to na nich. Koukni se na autora tohoto blogu. Vyhodili ho už z několika pohovorů a stále žije.
Investuj čas do toho, abys životopis napsal v angličtině. Na pozice s požadavky „pokročilá angličtina“ to bude bohatě stačit.
A na závěr: Jít na pohovor s energií „I já se rozhoduju o tom, zda u vás nastoupím, nebo ne.“ je celkem zajímavá zkušenost.
Tak good luck!
Napsat komentář