Po cestě kulhá Kulha. Možná se někdy nějak i jmenoval, ale teď je kulhání celou jeho osobností. Že je kulhání celým jeho já, poznáváme především proto, že nikdy nikdo takhle nekulhal. Kulha tím pádem pojal rozhodnutí, že ačkoliv chce kulhat, tak se nikdy neseznámí s nikým, kdo doopravdy kulhá.
Kulha totiž chce, aby jeho kulhání bylo jedinečné a osobité. Když je to už součástí jeho osobnosti.
Kolem je krásná alej stromů a svítí slunce. Odhadově je poledne, ale později se dozvídáme, že asi mělo být ráno. To se ale doladí, je to celkem jasno. Nám jde totiž o tu atmosféru. Vítr se prohání rostoucími poli a všechny stromy jsou krásně zelené.
A ta hudba! Ten krásný pocit z toho, že tady… tady je všechno v pořádku. Tady, vážení, tady jsme na vesnici!
A jsme na úplně nejvesnicovatější vesnici, protože tam, kam se Kulha kulhá ani nejezdí autobusy. To bude ta poctivá vesnice, kde se sousedi znají a navzájem si pomáhají. Ne ty ošklivé satelity kolem velkých měst! Tady jsme uprostřed ničeho.
Tady jsme tak daleko od civilizace, že bych se divil, kdyby v této vesnici byla Vietnamská večerka.
„Chm…“ vzdechne si mezitím Mlčenlivý Táta, který je znám především tím, že mu umřela žena. A od té chvíle radši mlčí a pracuje. Na ranči u koní, protože koně … koně jsou ta jediná krása na tomto světě, která ho drží při životě.
Jo, možná ještě prášky na vysoký krevní tlak, ale ty on nebere, protože je Tvrdohlavý Muž. A jak je známo o takových, ti prášky neberou, aby se jim umíralo trochu rychleji.
„Ach…“ přidá další povzdech Táta, protože Kulha tu už měl dávno být. Ale není, protože k nim na ranč přeci ty autobusy nevíme. A Kulha je tvrdohlavý po Tátovi, takže aby si domluvil odvoz, to asi ani nehrozí…
Naštěstí všechno zachraňuje Brácha, který má na ranč dovézt koně. Od Tátovo ségry jsme se dozvěděli, že zrovna tihle koně jsou speciální. Doslova magičtí. Proslýchá se, že ten, kdo je ochočí, stane se příštím premiérem České republiky.
„Co se tu tak kulháš?“ pozdraví mezitím Brácha Kulhu.
„Ále, jsem kulhavej Kulha, tak jsem si říkal, že by bylo zajímavý, kdybych se od začátku dílu kulhal. Aby bylo jasný, že mám něco s nohou, víš?“
„Tak se nakulhej do mýho náklaďáku s koňma, Táta už na tebe čeká!“
Na ranči se na sebe Táta a Kulha dlouze podívají. Ani jeden nemluví. U Mlčenlivýho Táty víme proč. U Kulhy to ještě neví…
Ale počkat, Kulhovi volá jeho Přítelkyně z Prahy: „Už jsi prozradil Tátovi zápletku prvního dílu?“
„Rád bych, ale jak si promluvíš s někým, kdo furt mlčí?“
„Tak to ještě trochu natáhni. Potřebuju, aby se lidi koukli ještě tak na dvě reklamy před tím, než zjistí, že mi minimálně tak ve třetím díle dáš košem.“
„Ale nedám. Víš, že tě miluju a tu Skvěle Placenou Práci v Praze určitě přijmu. Co bych taky dělal tady, na Idilické Vesnici?“ řekne Kulha a zavěsí.
Především proto, že do něj vrazí Stará Láska z dětství. Možná se taky nějak jmenuje, ale její role je jasná: Dávat najevo, že ona má ráda Kulhu a taky koně a obojí miluje pro jejich vniřní krásu, žeano.
Ovšem přichází to nejdůležitější: První zápletka hned před reklamou. Klisna Shai‑Hulud má koliku a je k tomu březí a pozná se to podle toho, že to zaprvé Stará Láska vycítí a za druhé to Zvěrolékař se Stetoskopem potvrdí.
Zvěrolékař má asi zájem o Starou Lásku a zatím to mezi nimi i jiskří. Ale tomuhle dáváme tak pět, maximálně šest dílů.
Klisna si lehá a Kulha zkouší své první kouzlo: Anal Natrah, Ultrwas Betcham, Dochi-el di Enve!
To nezabírá. Klisna potratí.
Je na to potřeba jít jinak. Kulha si vylévá své srdíčko tak nahlas, že to slyší nejenom všichni koně, ale i Stará Láska. Je rozhodnuto.
„Klisnu bude hlídat Kulha!“ prohlásí Benegesseritská Matka, která z pozadí ovládala chod celé farmy. A samozřejmě tak šikovně, aby si všichni mysleli, že to doopravdy dělá Mlčenlivej Táta.
Benegesseritská Matka se Zvěrolékařem totiž sledují jasná znamení: Kulha projevuje znaky opravdového nadání. On by opravdu mohl být Lisan al Gaib! Teď je ovšem potřeba to potvrdit Zkouškou.
„Vstup do emocionální ždímačky!“ nařizuje Benegesseritská Matka Kulhovi a ten nemá na vybranou. Šipka s jedem totiž dlí jenom pár milimetrů od jeho kůže na krku.
Kulha vstupuje … No, vlastně vkulhává do kóje s klisnou Shai‑Hulud a vylévá si své srdce tak strašně neuvěřitelným způsobem, že takhle blbě by jeho dialog nenapsal ani autor tohoto děsně debilního vyprávění.
Ovšem jedno je jasné. Kulha prošel (prokulhal se?) Zkouškou. Klisna se zvedá a Shai‑Hulud je ochočena!
„Muad Dib!“ zašeptá si Mlčenlivej Táta, hlavně proto, aby měl své jméno uvedeno v závěrečných titulcích.
„Tak co, jedeš do té Prahé, nebo néé?“ volá Kulhovi jeho Přítelkyně.
Ovšem Kulha má jasno. Pozvedá svou zbraň (zde v podobě hrnku s kafem) a vyhlašuje svatou válku Městu
Napsat komentář