Číst knihu, kde je náměsíčnictví jako hlavní téma příběhu po večerech před spaním nebyl ten úplně nejlepší nápad, který jsem mohl mít.
Náměsíčníka jsem si přál k Vánocům a četl jsem jej až do teďka. Za mě to byla kniha, kterou jsem měl chuť opustit, ale zároveň kniha dostatečně napínavá na to, abych se k ní neustále vracel.
Jelikož jsem od Keplera četl už několik titulů, tak mě třeba příjemě překvapila postava hypnotizéra z prvního románu Hypnotizér.
A pak mě hodně pobavila manželská dvojice v knížce, která se rozhodla o probíhajících vraždách napsat knihu. Zvlášť, když už všichni dávno víme, že Lars Kepler je vlastně pseudonym manželského páru, který spolu píše krvavé thrillery.
A že tenhle byl pěkně krvavý! Připadne mi, že s každou další knihou od dvojice Lars Kepler přibývá v knihách krve. A asi i nějakého obecného hnusu v plastickém popisu jednotlivých vražd. A že jich na 495 stranách knihy zase je!
Ale naštěstí hrdinný komisař Joona je značně hrdinný, a tak se i v této knize dozvíme, že vrahem celou dobu je …
Ale nepředbíhejme, protože i komisařovi to zabere značnou část knihy.
Knížce pocitově dávám 3/5 možných hvězdiček a asi nějaké to vnitřní přesvědčení, že s Larsem jsem asi skončil…
Napsat komentář