Když jsme se vzali, tak mi přišel nápad společného jmění manželů velmi zajímavý.
A ne, nepleť se. Ten nápad mi přijde zajímavý dodnes.
Takže když děláme „velké“ nákupy, tak si je píšeme „do společného jmění.“
Třeba barák, ve kterým bydlíme, nebo chalupa, ze které teď píšu tenhle příspěvek.
Náš barák na vsi končí vzadu polem. A když jsme ten barák kupovali, tak jsme kousek toho pole dostali k baráku.
Ten kus jsme nechali naschvál trochu zarůst, protože ty hnusy, co zemědělci lejou do polí, to fakt nechceš.
Zápis toho kusu pole je samozřejmě veřejně přístupný v katastru nemovitostí. A tak chodí čas od času „pravý nefalšovaný spam“ v podobě dopisu:
Vždy je ten dopis adresován jen a pouze mně. Asi jakože hlava domácnosti a tak vůbec.
To jako kámo i v roce 2025 předpokládáš, že prodej pozemků bude jednostranné rozhodnutí?
Asi předpokládáš…
Samozřejmě dopis vesele vždy zahodím do popelnice, protože k tomu taková „nabídka, která se jen těžko odmítá“ jednoznačně slouží.
Vtipný je, že dříve chodívaly nabídky přímo s číslem. Takže jsem se mohl těšit z toho, že své pozemky zúročuji nejenom pěstěním brambor, ale taktéž jejich pasivní držbou.
Tudíž.
Kámo, jestli si chceš koupit nějaký ten pozemek, tak měj na vědomí, že to není „můj“ pozemek, ale „náš“ pozemek.
Oslov nás oba a rovnou uveď částku.
Ideálně fakt takovou, o jaké se aspoň zamyslím
To jenom pro příště, protože jinak půjdeš rovnou do popelnice
Napsat komentář