Před rokem jsem k Vánocům dostal chytré hodinky Xiaomi Watch 2. Díky, Ježíšku!
Rozhodl jsem se trochu shrnout, jak se mi s takovými hodinkami celý rok žilo.
Hned první, co mě nadchlo, je, že hodinky podporují WearOS od Google a jsou kompatibilní s přehršlem volně dostupných ciferníků na obchodě Google Play. Spousta z nich je zdarma, nebo s možností odemknout speciální fičury po té, co developerovi „koupíte kafe.“
Za rok jsem vyzkoušel mnoho ciferníků, ale nakonec jsem (asi?) zůstal na ciferníku Legion, kam jsem si umístil tyto komplikace:
- Počet ušlých kroků
- Fáze měsíce
- Aktuální počasí
Na Legionu mi vyhovuje, že aktuální stav baterky hodinek ukazuje „sám od sebe“, protože jsem záhy zjistil, že na „malou“ životnost baterky se celkem blbě zvyká:
Při mém používání vydrží baterka asi den. (24 hodin provozu)
Zapnul jsem si pokročilé sledování spánku a zároveň jsem nechal zapnutý „Always on“ displej, protože chci vědět, kolik je hodin, i když se zrovna „nenápadně“ kouknu na hodinky. Automatické zapnutí displeje zvednutím ruky totiž opravdu vyžaduje „rázný pohyb rukou“, který se ne vždy může hodit.
Takže jsem si zvykl, že v rámci své ranní rutiny své hodinky nabíjím. Většinou mi to funguje.
Naprosto miluju zabudovaný budík v hodinkách
Hodinky umožňují buzení pouze vibrací na zápěstí, takže mi nikde neřve alarm. Hodí se nejenom doma, když nechceš budit zbytek rodiny dřív, než je nezbytně nutné, ale třeba i na cestách, když spím v hostelu a potřebuju se probudit.
S tím se i pojí další zajímavá fičura mnou zvoleného ciferníku: V každém rohu displeje je ťapatelné místo, takže mám na jeden dotek přístupné budíky, časovače, stopky a…
Lampička v hodinkách!
Co si budeme. Jsem už muž určitého věku. Takže se dost často budím uprostřed noci kvůli tomu, že prostě musím.
Na cestu na „ono místo“ se mi ale nechce rozsvěcet po celým baráku. To dá rozum. Dokonce i LED dioda v mobilu má na takovéto svícení dle mého názoru až příliš ostré světlo. Malé bílé (nebo červené) světélko, které mám pořád po ruce
Po ruce, chápeš, chápeš?!
Tak pak přesně stačí na takovou cestu bez toho, aniž bych se až příliš probudil a dostal až moc světla do svých kukadel.
Mi Fitnes aplikace je … na dvě věci
Tracking sportu přes Mi Fitness je poněkud … zvláštní. Nepočítá správně nachozené kroky a ačkoliv je jinak tracking sportů celkem v pohodě, tak jeho sdílení je fakt nekomfortní.
Proto jsem se nakonec rozhodl stáhnout si a nainstalovat aplikaci Strava a tam sdílet automaticky svoje venčení psa ven na ty internety.
Placení zápěstím je návykové
Nejlepší je to, když jseš venku u vody. Když jsme byli v Chorvatsku, tak jsme těch 200 metrů od apartmánu k moři mohli ujít v plavkách. A když byla chuť na zmrzlinu, tak jsem prostě mávnul zápěstím a zmrzlina byla zaplacena, bez toho, aniž bych s sebou musel tahat peněženku.
Na hodinky na ruce jsem byl zvyklý už předtím
A teď si zvykám vypínat oznámení prakticky všech aplikací.
Ta zásadní otázka, na kterou ty si musíš odpovědět je: Jsem zvyklý nosit hodinky? Pokud ne, tak se to asi moc nezmění tím, že si pořídíš chytrý hodinky.
A navíc já vlastně nevím, jestli hodinky využívám „dostatečně chytře.“ Drtivou většinu věcí řeším přes mobil a párkrát jsem si vyzkoušel ovládání muziky přes displej hodinek.
Tím pádem jsem celkem se „základním modelem“ hodinek spokojen a pokud bych si volil další, tak bych asi šel do nějakých s hodně dlouhou výdrží baterie, protože jeden den je fakt málo
Napsat komentář