Jiří byl ten nejdivnější chlap, se kterým kdy chodila.
Ale zároveň byl nejbohatší.
Ne, že by byla nějak na prachy, ale na jeho rozmazlování si docela ráda zvykla. Jiří byl ajťák v korporátu a vydělával opravdu velké peníze. Ne, jak Honza, se kterým chodila předtím. Honza se od brigády na doplňování rohlíků v Kauflandu posunul na doplňování zeleniny v tomtéž obchodě.
Jirka, ten na své kariéře pracoval. I když jim bylo oběma 25 let, tak si s klidem mohli najít nájem a bydlet spolu. V Praze!
Kupoval jí hezké oblečení, dárky … a ještě stále jim zbývalo na to, aby si šetřili na hypotéku.
Navíc byl Jiří děsnej nerd. Tam nehrozilo, že by se někdy koukal za jinou. Měl svoje figurky, svůj internet a svá podivná diskusní fóra.
Ale taky ji. Jednoznačně jí dával najevo, že ona, ona do jeho života patří.
Ale i tak byla částečně zmatená. Našla návod na randění v jeho počítači a zjistila, že spoustu z těch věcí na ní Jiří aplikuje doslova a do písmene.
Když na něj uhodila, tak se jí přiznal, že má lehký autismus a je pro něj těžké navazovat mezilidské vztahy. A že o ní opravdu stojí, protože ona je ta jediná žena v jeho životě.
Jasně, život podle určitého rytmu, kdy na počasí se smíš koukat jenom na České televizi a rádio se smí poslouchat jenom nějaké děsně alternativní… To trochu lezlo na nervy.
Jenže všechny kámošky žily ve vztazích s těma „tvrďákama“ a ti, jakmile bylo dítě na světě, je začali mlátit.
Ona, ona se cítila jako princezna.
Když jí na třetí neděli adventní roku 2024 požádal o ruku, v slzách řekla své „Ano.“
A pak ji dojal ještě jednou, když se domlouval jak s ní, tak s jejím tatínkem, že by chtěl, aby jejich přijímení pokračovalo i přes něj.
Navíc měl ulité peníze bokem, takže mohli naplánovat svatbu přesně takovou, jakou si vždy představovala. Nebude princezna, ale královna!
Jak to tak bývá, tak v týdnu před svatbou začala lehce pochybovat. Něco jí nehrálo. Bude tak dobrý manžel, jako byl přítel? A proč si proboha měnil křestní jméno na „Jiří?“
Přiznal se jí, protože i tak bylo čím dál tím víc jasné, že jeho rodina nedorazí. Jeho otec se jmenoval Pavel, stejně jako on předtím, než si změnil své křestní jméno. A tím, že teď přejme i její příjmení, tak se konečně navždy odstřihne od své toxické rodiny.
Opět jí to dojalo k slzám a věděla, že tohle bude manželství „dokud nás smrt nerozdělí.“
A tak byli třetí adventní neděli roku 2025 v devět ráno sezdáni. A až když si řekli své „Ano,“ vyměnili prsteny a polibky, tak jí došlo.
Proto si změnil jméno asi tři týdny předtím, než ho potkala. A to náhodné setkání asi nebylo tak náhodné, jak si doposud myslela.
A proto před ní důsledně schovával svou sbírku knížek.
To všechno jí došlo, když sezdávající poprvé prohlásil:
„A nyní vás prohlašuji za manžele Evu a Jiří Kulhánkovy!“
Napsat komentář