Už koncem loňského roku mi „přišlo,“ že bych se víc měl věnovat spirituální praxi.
A tak jsem aspoň začal tím, že jsem nenápadně připravil osazenstvo tohoto blogu na to, že se můžu něčím zaobírat. A aby milé osazenstvo mělo nějaký nástroj na to, jak zjistit, že se jedná o sektu.
Jo, moje spirituální praxe je organizovaná. Heč?
V bytečku jsem se taktéž rozhodl, že tomu vyhradím kus místa. Oltář se tomu říká.
A najednou jsem zjistil, že se mi do cesty staví první zkouška víry. Lezou mi tam rodiče, jestli mám kde spát
Mám
Lezou mi tam dělníci, aby mi měli kam nainstalovat pračku se sušičkou
Mám
A asi mi tam co nevidět polezou děti s jejich maminkou.
Hm, modří pochopili?
A tak jsem si řekl, že je čas si sepsat nějaká pravidla mé psychospirituální cesty. Tenhle příspěvek je přesně o tom:
- Ano, chápu, že to může být moje odezva na moji současnou situaci. Ale taky jsem mohl chlastat nebo brát drogy. Větší ulpnutí se na spiritualitu já sám ještě pořád vnímám jako dobrou alternativu.
- Pokud si myslíš, že je to sekta, tak prosím použij lepší argumenty než „není to křesťanství a tudíž to musí být sekta.“
- Odmítám stát na nárožích s letáčkama.
- Odmítám kohokoliv přesvědčovat o „jediné a správné cestě.“ Jestli si myslíš, že to není pro tebe, tak není. Jestli si myslíš, že to není pro mě, tak použij rozumné argumenty.
- Co to přesně je hodlám vysvětlovat pouze osobně. Stejně to na mě někde na těch internetech vyplave.
- Zároveň se ale odmítám stydět za to, že jsem se vydal na nějakou cestu.
- Já sám k tomu přistupuju opatrně, s plným vědomím toho, že nechci padnout do náboženské sekty.
- Tudíž ode mne neočekávej, že budu „vzorový následovník cesty“ a nedělej si úsudky o celém hnutí na základě mých vlastních chování.
- Finanční dary jsou a musí být běžnou součástí náboženství. Bez finančních darů to nejde. Zároveň hodlám darovat do tisícovky měsíčně.
- Není to „moje první rodeo“ takže neboj, celkem mám představu, do čeho jdu.
Napsat komentář