Moje babička mi vždy vyprávěla, jak to všechno začalo. Lidé si tehdá, když ještě byla malé dítě, mysleli, že to začne nějakým okázalým gestem. Ale mýlili se.
Infiltrovali lidstvo postupně a opatrně. „Když se na to podívám zpětně, tak je až s podivem, že jsme na to nepřišli! Třeba vůdce invaze v Česku se jmenoval Tomio Okamura! Chápeš to, že nám to nikomu nebylo divný?“
Tuhle příhodu jsem sice slyšela už asi milionkrát, ale i tak jsem špiclovala uši, jestli si náhodou babička nevzpomene na něco víc. Ale nevzpoměla. Příběh byl pořád ten stejný. Lidé si je dobrovolně volili do parlamentů (ať je to, co je to) v čím dál tím větším počtu.
A až tihle měli dostatečnou sílu, tak odhalili, že jsou vlastně mimozemšťané. Lidé měli pramálo šancí na obranu, protože emzáci kontrolovali veškeré silové pozice. A tak začal teror na lidstvo…
„…A abychom měli jako rodina trochu klid a víc jídla, tak jsme tě holt pojmenovali po jejich hlavním vůdci…“ končila vždy vyprávění babička omluvným tónem hlasu. Já jsem to brala tak, jak to bylo. Ještě, že jsem se nejmenovala třeba Peetah, jako soused odnaproti přes ulici.
Ovšem dneska měl ten příběh ještě pokračování: „Nejsmutnější je to, že ti včera bylo osmnáct, děvenko. Musíš se zúčastnit každoročního výběru do Her!“
Výběr má začít dneska. Už za hodinu. Kleslo mi srdce v hrudi. Poprvé se bude losovat i mé jméno!
Na losování jsem odcházela naprosto rozhozená. Jasně, to že vyberou zrovna mě, bylo celkem nepravděpodobné. Ale i tak museli někoho z Distriktu 13 vybrat.
Stáli jsme seřazení na hlavním náměstí. Na tribuně už stáli vyvolavači s připravenou nádobou se jmény. A já jsem tentokrát stála ve střeženém prostoru těch, kteří mohli být vylosováni.
Jako obvykle se losovala dvě jména. Jedno mužské a jedno ženské. Z mužů byl vybrán Peetah. Stál s bledou tváří na pódiu, zjevně strachy bez sebe.
„A ženskou reprezentantkou se stává…“ Cože? To opravdu vylosovali mou babičku? Pro ní to byl poslední rok, kdy ji mohli do Her zařadit.
„Hlásím se dobrovolně jako oběť!“ slyšela jsem sama sebe nahlas zakřičet na celé náměstí. Všichni ztuhli úžasem. Ano, pravidla výběru do Her toto umožňovala, ale z hlediska jejich krvavosti a šance účastníka na jejich přežití to raději každý nechával na náhodě.
„Excelentní!“ zasmála se opulentně namalovaná žena: „Určitě budeš skvělým účastníkem Her, obzvláště s tak hezkým jménem!“
Stráže mě odvedly na pódium a já jsem se postavila vedle Peetaha.
„Druhou účastnicí je Alza!“ zakřičela pak moderátorka mé jméno.
Výroční 35. Alza dny tak mohly oficiálně začít
Napsat komentář