Prodírali se sněhem skrz les ke svému cíli. Všude bylo ticho a celým lesem se nesly jenom zvuky jejich kroků.
Mým lesem.
Tihle měšťáci už vůbec nechápou, jak takový les funguje, zamyslel jsem se. Když celý les ztichne, tak by se měli ptát, proč ztichl? Ale to je nezajímalo. Táta s klukem si to razili dál k malému stromku.
Táta měl v ruce pilku, takže mi klasicky šel na stromečky. To si na tebe pěkně posvítím!
„Tatí, a próč se sem takhle trmácíme?“ zeptal se zvědavě klučina.
„Abychom měli hezký vánoční stromeček…“ odtušil ten starší.
„Ale maminka říkala, že kdybys neházel peníze do automatů, tak by bylo i na stromeček?“ pokračoval ve zpovědi kluk.
„Maminka toho nakecá… Až mi to tam cinkne, to se bude divit!“ zachvástal se otec.
„A prej bychom k Vánocům mohli mít i přes den nějaký jídlo a né zlatý prasátko z nutnosti?“ nenechal se odbýt kluk.
„Na zlatým prasátku není nic špatnýho!“ zahudroval otec.
Já jsem se ve svém úkrytu lehce uchechtnul. Ten kluk se mi líbil. A navíc nebyl vůbec hloupej. Na okamžik mě zahlédl, než jsem se stihl schovat.
„Mají prasátka velký rohy a všude chlupy?“ ptal se dál kluk.
„Ty ses zase koukal moc na televizi, co? Měl bys správně říct, jestli bude mít zuby nahoru!“ pohladil kluka otec: „Spletl jsi si to s čertem a ten už chodil na Mikuláše!“
„Čert!“ vypískl kluk: „Tak toho jsem teď viděl!“
„Co… cože?“ zastavil se náhle otec.
Kdyby začal utíkat, tak možná má ještě nějakou šanci. Takhle?
Takhle jsem si nechal toho kluka. Bude z něj skvělý pomocník!
Napsat komentář