„… a, a normálně by byl už doma. Zvlášť když byl venku s Pavlíkem…“ vzlykala u stolu.
Policejní důstojnice na druhé straně stolu se snažila předstírat, že se nenudí. Tedy, až do chvíle, kdy byl zmíněn šestiletý Pavlík.
Jana Vomáčková byla posledních šest let na policii stálou návštěvnicí. Zakoukala se do Tomáše Vomáčky, který byl známý potížista a výrůstek. Vzali se asi po třech měsících vztahu a za dalšího půl roku se jim narodil Pavlík.
Od té doby byl Tomáš opravdu „poklad.“ Ještě víc se oddával alkoholu, propadl gamblerství a neustále svou ženu týral. Převážně psychicky, ale párkrát i fyzicky.
Jenže, kde není žalobce, tam není soudce, takže to Tomášovi procházelo celých šest let.
„Počkejte, on zmizel i z Pavlíkem?“ zopakovala nahlas důstojnice.
Jana jenom ubrečeně přikývla a posmrkala další nabízený papírový kapesník.
„Jak je to dlouho?“ naléhala důstojnice.
„Asi tři hodiny jsou pryč…“ vzlykla Jana.
„A v téhle zimě…“ dodala si pro sebe důstojnice: „Je tahle fotka pořád aktuální?“ ukázala školní fotku Pavlíka Janě. Ta opět ubrečeně přikývla.
„Tady končí veškerá sranda! Musíme okamžitě rozjet pátračku! Kde by asi mohli být? Cokoliv, cokoliv nám pomůže!“
„Poslala jsem je pro stromek, ať máme aspoň nějaký vánoce. Bral si pilu, tak asi jeli do lesa?“
„Všem jednotkám. Pohřešuje se Pavel Vomáčka, pět let…“ začala hlásit důstojnice do vysílačky.
Tomášovu obstarožní jedničkovou Octavii 1.6 TDI našli celkem rychle. A mohli si gratulovat, že byla opravdu zima. Od kraje lesa, kde bylo auto zaparkováno, se táhly dvě linky stop. Jedna z nich očividně dětská.
Strážníci nahlásili svůj nález vysílačkou a požádali o posily. Okamžitě se pustili po stopě. Jestli se Tomáš zase ožral, tak je Pavlík v nebezpečí a jak tak už znali Tomáše, tak hrozilo podchladnutí.
Postupovali podél stop asi deset minut. „Kurňa, kam se to vydali?“ zaklel jeden z policistů. Ale to ještě netušil, co je čeká o kousek dál.
Za dalším menším kopečkem stopy náhle končily v uváleném sněhu. Žádné stopy ven, ani dovnitř. Žádné stopy krve a žádné pozůstatky ani po Tomášovi, ani po Pavlíkovi.
Na uváleném sněhu si jeden z policistů všiml pár chlupů, možná kozlích.
„A teď mi řekni, jak tohle vysvětlíme. To by bylo možná jednodušší říct, že si je vzal čert…“ odtušil druhý policista, aniž by věděl, jak moc blízko pravdě je.
Napsat komentář